Těhotenství s autoimunitní chorobou
Podstatou autoimunitních onemocnění je patologické chování imunitního systému, kdy působí proti buňkám, které jsou organismu vlastní, a tím jej poškozuje. Jde o nemoci orgánové, systémové, či systémové – specifické. Příčiny vzniku nejsou jasné. Pravděpodobné je, že tyto nemoci jsou geneticky podmíněné. Nějaký vyvolávací faktor, kterým může být náročná stresová situace, ale také i obyčejná viróza, je spustí. Léčba spočívá v podávání léků tlumících imunitní systém, tzv. imunosupresiv, a kortikoidů. U některých nemocí se využívá také biologická léčba. Podle statistik postihují autoimunitní choroby ženy 3x častěji, než muže. Jde především o revmatická onemocnění, poruchy funkce štítné žlázy, nemoci jater a nervového systému. Autoimunitní choroby mohou snižovat schopnost otěhotnět, nebo komplikovat těhotenství.
Ale i tyto ženy chtějí být matkami, a dnes už také většinou mohou. Jen je jejich cesta k mateřství někdy složitější. Jak je tomu s těhotenstvím u některých z nejznámějších autoimunitních nemocí?
Diabetes 1. typu (DM)
Schopnost otěhotnět není touto nemocí omezena. Než se žena pro početí rozhodne, mělo by být onemocnění stabilizované. Otěhotnění by mělo proběhnout při normálních hladinách krevního cukru, které je třeba pravidelně sledovat. Také je nutné zkontrolovat pozdní komplikace diabetu. Vyšetření štítné žlázy, očního pozadí, ledvin a krevního tlaku. Během těhotenství stoupá potřeba inzulínu. Kontrolovat glykémii by si měla žena několikrát denně. Pokud byla nemoc před početím stabilizována, probíhá těhotenství normálně. Maminka však musí být pečlivě sledovaná. DM je dědičné onemocnění. Pravděpodobnost, že dítě nemoc zdědí, se zvyšuje, pokud trpí diabetem matka od útlého věku, nebo když nemoc mají oba rodiče.
Roztroušená skleróza
Takto nemocným ženám se dřív těhotenství spíše nedoporučovalo. Dnes je již možné úpravou léčby tělo na těhotenství připravit. Léky se buď vysadí, nebo užívají v dávkách, které plod nepoškozují. Proto je důležité, aby k početí došlo v době, kdy je RS v remisi, tedy v klidovém období. V těhotenství, vlivem hormonů, dochází jen zřídka k propuknutí nemoci. K tomu dochází častěji po porodu, kdy poklesne hladina hormonů. V takovém případě se musí matka vzdát kojení a vrátit se ke stejným léčebným postupům a dávkám léků, jako tomu bylo před otěhotněním. Ženy s RS však mohou většinou bez problémů otěhotnět, donosit a porodit zdravé miminko. Riziko dědičnosti není u této nemoci vysoké.
Myastenia gravis (MG)
Stejně jako u jiných autoimunitních onemocnění se i u MG doporučuje početí naplánovat. V tomto případě minimálně 2 roky po provedené thymektomii, tedy odstranění brzlíku. Operace je zejména u mladších pacientů účinná. Až v 90% případů vede k výraznému zlepšení stavu. V těhotenství se MG málokdy zhorší. Rizikové pro stav nemoci je spíše dlouhodobé kojení. Na vině je pravděpodobně vysoká hladina prolaktinu. Ženy s MG mohou mít zdravé děti. Dědičnost není ještě dostatečně prozkoumána. Je však pravděpodobné, že děti myasteniček mohou mít sklony k autoimunitním onemocněním obecně.
Revmatoidní artritida (RA)
I pro těhotenství s touto nemocí platí, že by mělo být plánované a početí by mělo přijít v klidové fázi nemoci. Žena by měla být pod dohledem gynekologa, revmatologa a internisty. Během těhotenství je nemoc většinou utlumená natolik, že často umožní i úplné vysazení léků. Naopak po porodu může vzplanout o to razantněji. Matky s RA mohou přenést protilátky ze svého těla na dítě. Miminka jsou proto po porodu sledována. I u této nemoci zřejmě hraje dědičnost svou roli, pokud se vyskytla u blízkých příbuzných.
Crohnova choroba (MC)
Toto autoimunitní onemocnění, náleží do skupiny nespecifických střevních zánětů. Otěhotnění je taktéž žádoucí v období remise. Pokud je nemoc aktivní, početí se nedaří. Překážkou mohou být také operace v pánevní oblasti. Podávání léků je většinou možné i v graviditě. Jsou však samozřejmě mezi nimi takové, které jsou v těhotenství přísně zapovězeny. Velmi důležitá je také dieta! Ženy s MC mohou mít zdravé děti. Těhotenství se však vždy považuje za rizikové. Dítě může, ale nemusí nemoc zdědit. Výskyt v rodině však uvádí asi 20% pacientů.
