Šikana ve školce
Už mnoho bylo napsáno o tom, jak zatočit se šikanou. Školy mají vypracovány programy a určeny pracovníky, aby šikanu zvládali.
Situace se ale zrovna nezlepšuje. Naopak – snižuje se věk agresorů i obětí. Šikana příliš nepřekvapuje už ani ve školkách, mezi těmi nejmenšími, kteří by měli mít ještě opravdu jiné „starosti“…
Šikana – proč tak brzy a proč vůbec
Jakoby svět někam pospíchal. Děti musejí vše rychle umět. Už i na ně se tlačí, aby rychle pásly koníky, rychle lezly, rychle stály, chodily… I dospívání přichází rychleji. To, že do osmnácti mají dnes děti prožito a vyzkoušeno ze života tolik, co dříve málem v pětadvaceti, se stává normální. Z tohoto pohledu šikana už v mateřských školách nepřekvapí.
Nerodíme se jako andělé. V každém z nás dřímá dobro i zlo. Vítězí ta síla našeho já, pro niž jsou lepší podmínky. Známe to asi všichni. Chceme-li se stát lepšími, je to pěkná fuška, zatímco opak často ani nepostřehneme. S tím horším v nás se musíme snažit bojovat. Po dětech však toto chtít nemůžeme! Vždyť to nezvládá spousta dospělých. Takže i když děti vypadají jako neviňátka, umějí být velmi kruté.
Když už nejde o hru
Definice říká, že „šikana je omezování, či psychické nebo fyzické týrání jedince v kolektivu.“ Hranice mezi škádlením, dětským provokováním a šikanou, může být přitom velmi tenká. Děti se baví opravdu různě a vše nelze považovat za šikanu. Mělo by však vždy platit, že každá aktivita nebo hra by měla být zábavou pro všechny zúčastněné. Jestliže se jednomu dítěti nelíbí, nebo jí dokonce trpí, ale ostatní v ní přesto a opakovaně pokračují, tak už jde o šikanu.
Mami, nechci do školky!
Odhalit, že je vaše dítě obětí šikany, nemusí být zrovna snadné. Na druhou stranu se školkové děti ještě svěřují více, než později školáci, a to může dost pomoci. Více sdělují své každodenní zážitky ze školky, říkají, jak se měly, co jedly, s kým si hrály. Celkem přirozeně se tak můžete dovědět i to, že jim někdo ubližuje.
Podstatným signálem, že se děje něco nedobrého je, když dítě najednou nechce do školky. Důvod je třeba zjistit. Když dítě neřekne, proč se mu ve školce nelíbí a opakovaně se mu tam nechce, je potřeba pomýšlet, mezi jiným, i na šikanu. Většinou se dá pozorovat změna chování, kdy dítě přestane být veselé a mluvné. Může tomu ale být také naopak. Pozornost si zaslouží každá výrazná změna chování.
Když dítě ubližuje jiným
Pro žádného rodiče není lehké si připustit, že právě jeho dítě někoho šikanuje. Pro něho je přece nejlepší a nejhodnější. Pro něho. Ve společnosti je však jen jedním z mnoha a může se jej tedy týkat i to negativní, s čím se v životě setkáváme. Dítě, které ubližuje, potřebuje pomoc stejně tak, jako to šikanované. Jeho chování má své důvody, které je nutné zjistit. Často tito takzvaní agresoři mají sami nějaké trápení. Skryté smutky a strachy. Chtějí, aby se někdo jiný cítil jako oni. Navenek působí takové děti velice sebevědomě, jsou si jisté svou pozicí v kolektivu, často mívají u sebe cizí věci. Rodiče by si měli připustit, že jejich dítě je iniciátorem šikany a snažit se zjistit důvod. Pokud se to jim samým nepodaří, dobrý psycholog by to určitě měl zvládnout. Měl by také poradit, co dál.
I sebemenší podezření je třeba řešit
Rodiče by nikdy neměli podceňovat a zlehčovat stížnosti dítěte, že jej někdo bije, bere mu věci, nebo ho jinak trápí. Neměli by ho napomínat, že žaluje. Naopak by měli zpozornět. Dítě zaslouží pochvalu a podporu za to, že se dokázalo svěřit. Řešení by mělo být bezodkladné. Šikana se totiž téměř vždy stupňuje, a získává postupně další sympatizanty, kteří se jí účastní. Velmi důležité je oznámit šikanu přímo učitelkám ve školce, podle závažnosti jejím nadřízeným a trvat na vyřešení situace. Není ideální dát se na ústup a umístit dítě jinam. Ani „vyřizování účtů“ mezi rodiči většinou nikam nevede. Pokud školka odmítá spolupracovat, mají rodiče plné právo stěžovat si u zřizovatele školky, nebo se obrátit na školský úřad.
