První diskotéka
A je to tady! Vaše dospívající ratolest přišla s tvrzením, že už určitě a nezbytně musí poznat atmosféru hudebního klubu – diskotéky, jestli nemá být mezi vrstevníky za „trapku.“ Jste-li ducha mladistvého, přijmete požadavek sportovně a nebudete si zbytečně klást otázky, které v rodičích vyvolávají obavy už dopředu. A budete těmi šťastnějšími, protože většina rodičů z první takové zkušenosti svého dítěte strach spíš má.
Kolem tohoto tématu se vede mnoho debat. Neexistují však žádné univerzální rady v jakém věku dítě poprvé na diskotéku pustit, ani jak moc tzv. „povolit vodítko.“ Vše napsané nebo řečené v této souvislosti jsou jen osobní názory nebo doporučení fungující právě jen na to naše dítko. Nebo na nás v jeho věku.
Ještě má dost času!
Výchova je bezpochyby složitý úkol. Protože za jakékoli rozhodnutí v ní neseme odpovědnost nebo tak tak určitě aspoň cítíme. Většinou ještě mnohem déle, než do potomkových osmnáctin. Svého práva vyrazit na diskotéku se děti vyloženě dožadují přibližně v patnácti. A i to s pocitem, že už mají zpoždění. Jsou přece už dost velké, dnešní doba o nich mluví jako o téměř dospělých, a podobné akce absolvují i mladší. Na diskotéky v tomto věku se chodilo i v dobách minulých. Jen nástrah bylo možná méně a asi měly i trochu jinou podobu. Při rozhodování, jestli potomka poprvé na disko už pustit nebo ne je potřeba brát v úvahu míru jeho odpovědnosti a také ovlivnitelnosti, A taky jeho dosavadní nezkušenost. Právě ta je pro mladé největším nebezpečím. Přesto jsou děti, kterým lze už v patnácti plně důvěřovat. A u jiných panují oprávněné rodičovské obavy, i když jsou už mnohem starší.
Riziko striktních zákazů
Dospívání je složité. To, že děti v pubertě usilují o to dělat si věci po svém je úplně normální a nutné. Připravují se tak na život bez rodičovského vedení. A je jen dobře, že se tak děje ještě v době, kdy tu rodič coby rádce a ochránce stále je.
Často si rodiče lámou hlavu, kolik volnosti nechat svým dospívajícím. Ani málo, protože pak se utrhnou ze řetězu. Ale ani moc. Protože to ne vždy dospívající potomek správně uchopí. A kdoví co s ním takový pocit úplné svobody může udělat. Nejlepší řešení asi je, chovat se stylem „jak se do lesa volá.“ Striktní zákaz ale není nejlepším řešením v žádném případě. Hodné dítě bude mít oprávněný pocit křivdy, když mu rodiče diskotéku zakážou. A to se správně problematickou pubertou si cestu, jak se podívat tam, kam chce, určitě najde. Rodiče by měli vždy dobře vysvětlit, proč nechtějí návštěvu diskotéky nebo jiné podobné akce dovolit.
To ti povídám!
Když už dostane dítě svolení, že může na diskotéku vyrazit, posedne obvykle rodiče touha k pronášení proslovů ohledně bezpečného chování, požívání alkoholu, včasného návratu a tak dále. Z podobných proslovů ale odjakživa naskakuje mládeži kopřivka. Je lepší veškerá tato pravidla správného a bezpečného chování dítěti vštěpovat spíše průběžně. A využít k tomu té správné příležitosti při důvěrných rozhovorech. Na dobu těsně před odchodem na akci už je dobré nechat jen to nejzákladnější. Je nezbytné vědět, kam se jde dítko bavit a s jakou společností. Kamarády, kteří se také zúčastní, ať si rodič nechá klidně vyjmenovat. Platit by určitě měl stanovený čas a způsob návratu. Dívky by rozhodně měly mít zajištěný doprovod.
První diskotéka může znamenat pěkné nervy nejen pro rodiče. I děti z ní mají různé obavy. Především se bojí ztrapnění. Některým tento způsob zábavy nadále nic neříká, druzí tak s nadšením tráví celé mládí. Vzpomínky na první diskotéku nejsou vždy jenom dobré. Ale zůstávají.
