První den ve školce je zde

Mít doma dítě školkou povinné znamená, mít dítě zase o kousek samostatnější. Je to velká změna v dosavadním životě, kterou někdy nese hůř maminka, než dítě. Školka znamená první delší odloučení dvou nerozlučných. A zatímco dítě se ve školce pravděpodobně brzy začlení do kolektivu vrstevníků, maminka může cítit prázdnotu nad ztrátou nepřetržité péče. Když je ale dítě ve školce spokojené, tak tyto pocity brzy zmizí. A jak to udělat, aby se na první den ve školce dobře vzpomínalo?

Než přijde den D

Školku, kam bude dítě nastupovat, by mělo dítě i rodiče předem co nejlépe poznat. Je velice dobré, pokud do jedné školky nastupuje současně více dětí, které se už znají. Den nástupu by měl určitě být trochu slavnostní a školku by mělo dítě vnímat jako něco výhradně pozitivního. Hračky a ostatní děti jsou většinou silné lákadlo. Není rozhodně dobré zmiňovat v souvislosti se školkou cokoli negativního. Asi se něco takového najde, ale zatím je dost času o tom mluvit. Nepříjemnosti se řeší, až nastanou. Je však třeba zároveň dítěti vysvětlit, že musí dělat to, co ostatní, protože dětí je ve třídě mnoho a paní učitelka potřebuje všechny uhlídat, a také, že mu nikdo za žádných okolností nesmí ubližovat.

A jde se do školky

První den ve školce by měl být dnem slavnostním. S hezkým oblečením, odpovídající náladou a fotoaparátem. V některých školkách je rodičům povoleno zůstat nějaký čas s dítětem, jinde ne. První školkový den by měl být co nejkratší. Potom by v ideálním případě měli rodiče věnovat dítěti trochu času a postarat se o nějaký hezký společný zážitek. Není rozumné slibovat dárek za „výdrž“ ve školce, jakoby šlo o něco strašného. Dárek však může dítě dostat u příležitosti svého velkého dne.

Zvykání

Zvyknout si dobře na nové prostředí není pro dítě jednoduché. Vždyť i my dospělí býváme nesví, když například nastoupíme do nové práce. Taky se musíme nějak rozkoukat, začlenit, najít si své místo v kolektivu. Mohou nám v tom pomoct předchozí zkušenosti, z nichž vycházíme. Ty ovšem malé dítě nemá. Proto mohou být začátky ve školce někdy krušné. Rodiče by měli s dítětem hodně mluvit o tom, jak se mělo, jak si hrálo, co bylo na svačinku. Je ideální, když dítě může být ve školce zpočátku jen krátce a mohlo jít třeba po obědě domů. To samozřejmě není vždy možné. Rodiče by však alespoň měli vždy dodržet čas, kdy si pro dítě přijdou, přestože nepozná hodiny. Nejistot je v tuto chvíli kolem něho mnoho a je důležité, aby rodiče domluvu dodrželi.

Pláče a pláče

Školkoví žáčci jsou ještě mrňata. Na slzy mají při odloučení nárok. V začátcích pláče ve školce většina dětí. Každé mamince to sice rve srdce, ale kdyby jí dítě ve dveřích jen zamávalo, určitě by se necítila líp. To by totiž bylo divné.

I když jsou uplakaná rána ve školce velký nápor na nervy všech zúčastněných, nevyplatí se dítěti ustupovat, nebo ho dokonce vzít domů. Pláč pak často vygraduje v hysterické scény, kterými se dítě snaží ovládat situaci. Dokáže to vydržet velmi dlouho.

Slzičky patří většinou opravdu jen k prvním týdnům. Čím více se dítě sbližuje s prostředím a ostatními dětmi, tím méně se mu stýská. Vždy musí vědět, a věřit, že se maminka pro něj vrátí tak, jak slíbila.

Občas se stává, že i když už dítě překonalo těžké začátky a zdá se, že je vše na dobré cestě, najednou do školky zase nechce a může se vrátit i pláč. Této změně je potřeba přijít na kloub, nepodceňovat, s dítětem hodně mluvit. Důvody nemusí, ale mohou být vážné. Příčinou může být i to, že dítěti dojde, že chození do školky není tak úplně chvilková záležitost a že je to patrně nadlouho.