Povinné očkování dětí

Téma tak často, a tak vehementně diskutované, že by se jen stěží v oblasti zdravotní péče o dítě hledalo v tomto smyslu jemu podobné. Odborníci a laická veřejnost stále hledají schůdnou cestu pro obě názorově velmi často odlišné, vyhraněné skupiny.

Příklady z praxe poukazují na obtížnost zcela jednoznačně doporučit či nedoporučit toto preventivní opatření, jehož snášenlivost dítětem bývá ovlivněna mnoha faktory. Podobně, dle shodně uváděných vyjádření lékařů-specialistů, jako i většina podávaných medikamentů mívá také očkování některé nežádoucí vedlejší účinky. Doporučuje se proto vždy individuálně zodpovědně zvážit případná rizika použití každé vakcíny dříve, než je konkrétnímu dítěti aplikována. S možnými vedlejšími účinky by měla být samozřejmě matka vždy seznámena. A to jak v případě očkování povinného, tak i v případě očkování, které ve zpracovaném povinném očkovacím schématu zařazeno není. Právem matky je vyžádat si toto základní seznámení s účinky i možnými riziky jednotlivých očkování od pediatra.

Očkovací kalendář

Očkování dětí proti přenosným nemocem se provádí, jak bylo uvedeno, preventivně. Řídí se plošně zpracovaným očkovacím kalendářem. Ten dostává dítě jako součást svého zdravotního průkazu už v porodnici. Zdravotní průkaz slouží ke komplexní, přehledné informaci o zdravotním stavu dítěte od jeho narození až do věku devatenácti let. Poté už zdravotní péči přebírá praktický lékař pro dospělé.

V kompetenci pediatra je vždy zvážit změnu v plošném očkovacím schématu na základě posouzení zdravotního stavu konkrétního dítěte. Ne všechna lékaři doporučovaná očkování, jak už bylo zmíněno výše, jsou do povinného očkovacího schématu zařazena. Tato nezařazená očkování zdravotní pojišťovny nehradí buď vůbec, anebo na ně poskytují pouze finanční příspěvek.

Důvody, proč dítě očkovat

Specialisté na problematiku vakcinace uvádějí více důvodů, proč nechat dítě očkovat. Každé očkování by mělo především chránit zdraví dítěte, bránit vzniku a šíření infekčních onemocnění i případných epidemií. Cílem očkování je též ochrana zdraví těch dětí, které být očkovány z nějakých důvodů nemohou, a proto se jim potřebné ochrany dostává právě prostřednictvím očkování jejich blízkého okolí.

Působení očkování

Očkováním se vyvolává žádoucí odezva imunitního systému. Děje se tak prostřednictvím speciální látky, antigenu, která je při očkování aplikována do organismu. Cílem očkování je tedy dát organismu impuls k vytvoření potřebných protilátek. Ty pak působí jako již zmíněná ochrana proti konkrétnímu onemocnění. Z uvedeného vyplývá, že očkované dítě by mělo být proti onemocnění imunní. Skutečností ovšem dle specialistů i nadále vždy zůstává, že žádná očkovací látka (vakcína) neposkytuje ochranu stoprocentní. V této souvislosti je pak potřeba vždy zvážit také konkrétní rizika vzniku nežádoucích účinků, spojovaných s konkrétní očkovací látkou.

Když rodiče očkování dítěte odmítnou

Většina rodičů je správně obeznámena s tím, že jim za odmítnutí povinného očkování dítěte může být uložena pokuta. V této souvislosti ovšem byl zveřejněn také názor Ústavního soudu. Ten k problematice povinného očkování dětí upřesňuje, že rodiče nemohou být finančně sankcionováni v těch případech, pokud je očkování dítěte v rozporu s jejich přesvědčením nebo vírou. Odmítnutí očkovat dítě nelze tedy v těchto souvislostech považovat za neplnění rodičovských povinností ani zanedbání péče o dítě.

Předškolní zařízení mohou odmítnout neočkované dítě umístit. Podobně také školy nemusejí vždy shledat účast neočkovaného dítěte na školních výletech nebo školách v přírodě jako žádoucí. To vše by měla upravit a přesně vymezit novela zákona o ochraně veřejného zdraví, která zatím čeká na schválení.

Co zbývá dodat závěrem?

Každá matka si přeje především zdravé dítě. K tomu může, ale nemusí, napomáhat také očkování. Rozhodnutí, která očkování zvolit, zůstává na rodičích. Ovšem to, jestli jejich volba byla skutečně správná, ukáže vždycky až čas. Nezbývá tedy než si přát, aby byl všem dětem nakloněn vždy příznivě.