Povídejte si se svým bříškem
Z medicínského pohledu je miminko plod, a to až do svého narození. I navzdory tomu, kolik toho o prenatálním životě jedince víme. Může nám to připadat divné. Vždyť maličké ve svém dočasném bydlišti – mámině bříšku – prožívá mnohé spolu matkou a jeho život je už dlouho před narozením poměrně bohatý. Těhotná žena ale naštěstí už od samého počátku čeká dítě. Za normálních okolností se na něj těší a přirozeně s ním komunikuje.
Mluvíte na bříško? Vedete prenatální komunikaci
Dnes se na kontakt matky (ale i otce) s dítětem už před narozením, klade veliký důraz. Protože, jak se už mnohé studie snaží dokázat, ovlivňuje kvalita prenatálního života i život po narození. Dítě velmi brzy vycítí atmosféru mezi rodiči i to, zda je chtěné.
Tak jako všechno živé rádo přijímá láskyplné doteky a hezká slova. Pokud jste nervózní, nemocná nebo nešťastná, či se doma právě pohádáte, pak zvláště při pokročilém těhotenství přesně poznáte, že na to reaguje i Vaše dítě. Komunikace je tedy vzájemná. Těhotná žena vlastně nikdy nemůže miminko v bříšku tak úplně ignorovat. Muž ale ano. A taky se tak poměrně často děje. A to bez jakéhokoli špatného úmyslu. Muži jsou z toho prostě rozpačití a mnohdy o nutnosti hladit partnerce břicho a ještě na něj mluvit, pochybují. Dá se však věřit tomu, že otec, který si všímá potomka už před narozením, přijímá snáz svou rodičovskou roli. Za úzký kontakt s rodiči v těhotenství se miminko po narození odmění tím, že rozezná hlas nejen matky, ale i otce. A případně dalších členů rodiny, kteří se mu v těhotenství věnovali.
Potěšení pro nenarozené dítě
S miminkem v bříšku lze komunikovat nejlépe prostřednictvím dotyků a zvuků. Dítě je pravděpodobně schopné si dokonce zapamatovat nejen hlasy a jejich intonaci, ale také melodie nebo písničky, které mu maminka zpívá. Ty mu po narození nejsou cizí a dokáží ho zklidnit nebo uspat. Čím je dítě větší, tím zřetelněji taky cítí pohlazení přes bříško. Jak těhotenství postupuje, lze pohladit dítko cíleně po hlavičce nebo pošimrat na patě, kterou se při pohybu zapřelo. Po něžném hlazení maminka pocítí, že se dítě uklidnilo. Naopak patička, kterou polechtá, zcela jistě ucukne. Není velký rozdíl v tom, co od maminky miminko žádá. Ať už je na světě nebo ještě ne. Smyslem prenatální komunikace je projevování citů, přijetí a lásky. Totéž potřebuje dítě po narození.
Milující rodiče komunikují přirozeně
Nastávající rodiče, kteří se na dítě těší, si s nenarozeným potomkem začnou povídat naprosto přirozeně. O přínosu prenatální komunikace přitom nemusí nic vědět. Žena, protože je s dítětem od počátku jedno tělo, se nějaké formě komunikace vlastně ani nemůže vyhnout. A náležitě pyšný tatínek se většinou také rozpovídá. Nejpozději tehdy, když mamince nepřehlédnutelně naroste bříško.
Některé nastávající maminky přiznávají, že si s nenarozeným dítkem prostě povídat neumí a připadá jim to divné. Nic tak strašného se tím neděje. Není nutná žádná cílená komunikace podle pravidel. Vždyť co například instinktivně udělá těhotná žena, když se dítě pohne nebo začne v důsledku přílišné námahy či stresu více „kopat?“ Položí si ruku na břicho, pohladí ho. Tedy komunikuje. Stejně tak, když po namáhavém dni usedne do křesla, položí si ruku na bříško a zašeptá: „To byl zase den, viď?“ To je také komunikace.
Většina žen, tak jak těhotenství pokračuje, začne se vyjadřovat v množném čísle. I to je důkaz naprostého přijetí. Není třeba si proto vyčítat, když Vám zrovna nejde povídat bříšku třeba pohádky. Tatínci to mají trochu těžší. U nich v tomto případě vede nejjednodušší cesta k miminku přes lásku k partnerce. A to vlastně doslova. Jenom málokterý nastávající otec, který zdraví svou partnerku třeba po návratu z práce polibkem, dokáže přitom její bříško nechat bez pohlazení.
