Očkovat ano či ne. Rozepře dvou stran

Diskuze na téma očkování neberou konce. A čím více se o něm mluví, tím více nových otázek vyvstává. Proč je tomu tak až v posledních letech? Proč se dříve rodiče s dětmi poslušně dostavovali na předepsaná očkování a dnes se je snaží často alespoň oddalovat, nebo je rovnou bojkotují? Odpověď je prostá. K rodičům se nedostalo mnoho informací. Dnes však už víme, že i očkování, ač dokáže zachránit spoustu životů, má svá proti. Na druhou stranu – myslet si, že je možné se bez něj do budoucna obejít, bylo by velmi naivní. Vzhledem k sílícímu přílivu cizinců se u nás velmi pravděpodobně některé nemoci znovu objeví, nebo jejich výskyt vzroste.

Očkovat či neočkovat | Foto: Shutterstock
Očkovat či neočkovat | Foto: Shutterstock

S informovaností přišel i strach

Tak jako nikdy předtím se v současnosti množí obavy, zda očkování sotva narozených dětí není v mnoha případech neúčinné a nebezpečné. Zvláště některé vakcíny mají podle osobních zkušeností rodičů, velmi závažné, až fatální, nežádoucí účinky. Přesněji, očkování je spouštěčem závažných nemocí, u původně zdravých dětí. Zoufalí rodiče se svěřují s příběhy svých potomků, kteří začali mít po očkování neurologické problémy, ekzémy, závažné poruchy imunity, pozastavení psychomotorického vývoje, ba dokonce autismus. Uvážíme-li složení vakcín, aplikovaných velmi malým dětem, jejichž imunitní systém je značně nezralý, pak tyto následky tolik neudivují. Přímá souvislost mezi očkováním a propuknutím nemoci, se však velmi těžko dokazuje.



Povinné očkovací schéma: Co je na něm tak hrozného?

I naprostého laika musí jako první napadnout, že vakcín, které se aplikují miminkům, je prostě moc. A zda jsou všechna očkování opravdu v zájmu dítěte. A pokud ano, proč je nutné očkovat tak brzy. Vždyť jen do 18. měsíce věku, by měly být děti 3x očkovány, proti šesti nemocem.  Ze složení jde smrtelníkovi hlava kolem a v naprostou bezpečnost přidaných látek lze těžko uvěřit. Nejvíce vrásek rodičům dělá asi přítomnost hliníku ve vakcínách. Aby účinkovaly, musí právě onen, pro tělo jedovatý, hliník vyprovokovat imunitní systém.

Nelehká situace pediatrů

I lékaři mají svou velkou pravdu, když říkají, kolik životů už očkování zachránilo, když říkají, že jen díky očkování se podařilo některé nemoci vymýtit, a výskyt jiných minimalizovat, když říkají, že neočkovat je velký hazard… A vše doplňují statistickými údaji. Ostatně, ani samotný jejich stav, jim moc prostoru k odlišným postojům nedává. Není jim dnes co závidět. Z jedné strany na ně tlačí farmaceutické firmy, aby netratily ze svých zisků, z druhé rodiče, aby se očkování odkládalo, posouvalo, či dokonce rušilo. Snad se situace nechala zajít příliš daleko. Obavy rodičů nikdo dlouho vůbec neposlouchal. O možných nežádoucích účincích se nesdělovala celá pravda. Nechtělo se, a nečekalo, že se začnou hlouběji zajímat o složení vakcín. Lékaři i nadále připouštějí nežádoucí účinky jen, pokud jsou velmi mírné, ale striktně odmítají vážné následky. A povinné očkování je povinné pod pohrůžkou sankcí. A rodiče se právem cítí manipulováni. A to jenom přiživuje paniku, která kolem očkování dětí panuje už pár let.



Rodič, strachující se o své dítě by chtěl jen znát, zda očkování, to povinné, opravdu spolehlivě ochrání. Chtěl by znát i další a netajené nežádoucí účinky. A nejen tradičně uváděnou zvýšenou teplotu. Potřeboval by vysvětlení, proč malinké dítě musí dostat vakcínu proti hepatitidě B, když vzhledem ke způsobu přenosu, je riziko nákazy miminka minimální, není-li infikována matka.  A rodič by se toto vše měl dovědět od lékaře. Ne z internetu. Protože pak si lékaři stěžují na „přemoudřelé“ matky. Rodiče, zajímající se plným právem, o přesné složení vakcíny podané jejich dítěti, by neměli dostat tu strohou prázdnou odpověď, kterou tak rádi přerušují vlnu otázek i jiní lékaři: „Nečtěte příbalové letáky.“

Přibývá však pediatrů, kteří jsou ochotni s rodiči o očkování diskutovat. Posunout jej na pozdější věk, nebo rozložit na více dávek, je-li to možné. Mnozí se také už nezdráhají vyjádřit svůj názor.