Moje dítě usíná jen u kojení. Co s tím

Kojení je nejpřirozenější způsob krmení miminka. Maminka si děťátko přiloží k prsu, to se přisaje a spokojeně pořádá své každodenní mililitry.  Sání a dumlání maminčina prsu miminko uklidňuje a často i uspává.

A tak se někdy stává, že miminko k tomu, aby usnulo, začne vyžadovat a potřebovat přiložení k prsu. A neřeší, kolik je hodin nebo pokolikáté za noc. Když se pak maminka rozhodně, že její děťátko bude spinkat samo, nastanou potíže. Miminko nechce spát, vytrvale a hlasitě pláče a milující a vyčerpané maminky raději povolí a pokračují v přikládání, než aby nechali svého drobečka trpět. Co s tím?

Zkušenosti maminek

Nejrůznější mateřská a rodičovská diskusní fóra jsou plná zoufalých příspěvků nešťastných maminek, které se snaží své děťátko naučit spinkat ve své postýlce bez toho, aby se i desetkrát za noc budilo a vynucovalo si přiložení k prsu.

Zkušené maminky pak radí svou osvědčenou metodu, která u jejich miminka zabrala.

Některé maminky se přiklánějí k drsnějším metodám. Prostě miminko po kojení položí do postýlky, rozloučí se s ním a nechají samotné. Miminko kratší či delší (někdy i hodně dlouhou) dobu pláče a dožaduje se svého a až pak usne.

Pokud je maminka slabší povahy, nevydrží zoufalý a hlavně hlasitý pláč svého děťátka a povolí. Pro klid miminka i svůj vrátí rituál usínání do starých kolejí.

Jiné maminky zase doporučují nechat své miminko, ať samo rozhodne, kdy zvládne osamostatnění, a nechávají je usínat u prsu dále.

Tento způsob je však pro rodiče velmi vyčerpávající a může komplikovat jak vztah mezi maminkou a tatínkem, tak i hladký chod domácnosti.

Vážnější potíže mohou nastat, když rodina očekává příchod dalšího děťátka, kdy je nezbytné, aby se budoucí starší sourozenec naučil usínat sám.

Další maminky volí kompromis mezi oběma způsoby. Položí miminko do postýlky a vyčkají u něj, dokud usne. Hladí je, zpívají písničky, povídají mu nebo masírují až do usnutí.

Co radí odborníci

Názory odborníků stejně jako zkušenosti maminek se od sebe podstatně liší.

Estivillova metoda kontrolovaného pláče

Dr. Eduard Estivill popisuje oblíbenou a účinnou metodu řízeného usínání děťátka, která odstraňuje nevhodné návyky při usínání. Podstata Estivillovy metody je, že se miminko nechá v postýlce samotné a rodiče je v přesných prodlužujících se časových intervalech chodí kontrolovat. Uložení do postýlky předchází splnění zadaných podmínek a rituálů, jako je správná teplota v místnosti, rozloučení, čtení na dobrou noc a podobně.  Nácvik usínání dle této metody trvá několik dní.

„Ferberizace“

Metoda nácviku usínání pojmenovaná po bostonském lékaři Richardu Ferberovi.

Princip této metody je velmi podobný, téměř shodný, s Estivillovou metodou, liší se pouze v délce časových intervalů, kdy je děťátko samotné. Také klade důraz na rituály před usnutím.

Mnozí rodiče považují tuto metodu za velmi drastickou, protože vede k domněnce, že podceňuje důvody, pro které miminko pláče.

Nácvik usínání stejně jako podle předcházející metody trvá několik dní.

Metoda Elizabeth Pantley

Téměř protichůdnou metodou je klidné usínání podle Elizabeth Pantley.  Podstatou této metody je opakované ukládání miminka v bdělém stavu do postýlky. Pokud začne plakat, znovu je rodiče vyndají, ukonejší a uloží. To opakují tak dlouho, dokud děťátko v postýlce samo neusne.

Metoda je velmi náročná na trpělivost a čas rodičů, protože nácvik usínání může trvat i několik týdnů i měsíců.

Šťastné probuzení

Maminky mají velké možnosti, jak naučit své miminko usínat. Mohou vyzkoušet nejmodernější metody usínání, zaručeně účinné babské rady nebo nechat věci volný průběh. Důležité je, aby neublížily rozvíjejícímu se vztahu se svým miminkem. A ať děťátko usne tak či onak, to ráno, až se otevřou dětské oči a vykouzlí úsměv, když vidí svou mámu, je to nejšťastnější probuzení na světě.