Máme doma malého epileptika

Epilepsie, to znamená celý komplex onemocnění, jsou zdravotním omezením, které vzbuzuje přirozené obavy. Projevy epilepsie dovedou někdy pořádně potrápit i vylekat.

Často máme k dispozici jen kusé, nepřesné, nebo dokonce i zavádějící informace o epilepsii. O tom, co epilepsie je, jak se projevuje, jaká je prognóza tohoto onemocnění. A přece právě především dostatek lékaři potvrzených informací, pokud možno v jejich komplexní podobě, vede k přesné diagnóze. Je především velmi žádoucí uvědomit si, že ne vždy vážně vyhlížející záchvatovitý projev musí nutně znamenat epileptický záchvat. Potřeba včasného a přesného stanovení diagnózy se týká samozřejmě všech nemocných.

Raný věk, období novorozenecké a kojenecké, souvisí s neschopností dítěte přiblížit a pojmenovat pocity, které obvykle záchvatu v menší či větší míře předcházejí. Bývá tedy zodpovědností rodičů, vychovatelů, aby dokázali netypické projevy chování dítěte správně rozpoznat a následně pak, v souvislosti s propuknuvším záchvatem, i popsat. Každý detail je pro lékaře důležitý, má-li zahájit účinnou léčbu.

Epilepsie není dědičným onemocněním. Přesto v některých případech určité genetické dispozice mohou sehrát významnou roli. Pozitivní zprávou je, že se dají epilepsie obvykle léčit, a dokonce i vyléčit.

Výzkumy této nemoci poukazují k tomu, že se onemocnění vyskytuje u všech etnických ras, v každém věku. U mužů bývá epilepsie diagnostikována častěji než u žen, u dětí pak asi čtyřikrát častěji než u dospělých.

Uvádí se, že v dětství diagnostikovaná epilepsie často odeznívá v průběhu puberty (přibližně u 60% dětských pacientů). V jiných případech ovšem může puberta toto onemocnění iniciovat, a to pak přetrvává i v dospělosti.

Zvýšený výskyt onemocnění epilepsií je dále zaznamenán u osob kolem šedesáti let.

Co je to epilepsie?

Epilepsie je neurologické onemocnění. Příčina vzniku se spojuje s činností mozku. Není duševní poruchou, ani s žádnou z duševních poruch nesouvisí. Jen ojediněle může vést k snížení inteligence.

Název epilepsie vychází z řeckého výrazu „epilonbanein“, který znamená v překladu napadnout, uchvátit. Odtud tedy propojení epilepsií se záchvatovými stavy organismu. Konkrétní projevy záchvatu poukazují ke konkrétní formě epilepsie.

Nejčastěji je epilepsie charakterizována jako onemocnění, které se projevuje zásadně opakovaným výskytem epileptických záchvatů. Jedná se tedy o chronické onemocnění, trvající obvykle dlouhodobě.

Za určitých okolností může postihnout epileptický záchvat každého (např. při vážném poranění hlavy, nedostatku kyslíku, elektrickém šoku). Epilepsie jako vážné onemocnění je ovšem spojována se záchvaty, které se projeví bez zjevných příčin u osob, do té doby zdravých.

Epileptické záchvaty

Epileptický záchvat je popisován jako reakce na momentální nerovnováhu mezi takzvaně stimulujícími a tlumícími systémy v mozku, přičemž stimulující mechanismy převažují.

V souvislosti s tímto procesem se zmiňuje zásadní význam aminokyselin. K nejvýrazněji stimulujícím se řadí kyseliny glutamová a aspartová, k tlumícím pak kyselina gama- aminomáselná.

Pro přehledné odlišení se záchvaty rozdělují na generalizované a ložiskové (dřívější dělení na záchvaty malé a velké). Vznik některých typů záchvatů souvisí přímo s věkem, většinou se ale vyskytují na věku nezávisle.

Pro generalizované záchvaty je typické, že se projeví ve stejné míře v obou polovinách těla. Znamená to, že jsou záchvatem zasaženy současně obě poloviny mozku. Přitom nemusí být zasaženo celé tělo – podstatné je ale vždy od počátku oboustranné působení záchvatovité aktivity.

V průběhu trvání záchvatu se ovšem může původně ložiskový (fokální) záchvat změnit v generalizovaný (např. počáteční bleskové křeče probíhající v ruce mohou rychle zasáhnout celé tělo).

Epilepsie u dětí

U dětí do tří let jejich věku jsou potíže související s projevy epilepsie poměrně obtížně klasifikovatelné. To z toho důvodu, že bývá problematické rozpoznat a vyhodnotit správně vnímavost dětí k vnějším podnětům i jejich schopnost reagovat na ně.

Ani konkrétní projevy poukazující k onemocnění nemívají vždy typický průběh, často jsou méně zřetelné, a proto i snadno zaměnitelné.

Některé záchvatovité projevy se blíží svým charakterem k charakteru běžných motorických projevů, záchvat se projeví pouze útlumem nebo nevýraznou změnou běžného chování dítěte.

Dítě, jak bylo zmíněno, nedokáže popsat svůj vjem bolesti, tlaku, doteku, vjemy sluchové, čichové ani zrakové, pocity tepla, chladu, ani vjemy související s jeho psychikou (halucinace).

Je popsána poměrně široká škála podob epileptických záchvatů, které se liší jak svojí intenzitou, tak i dobou, po kterou trvají.

Bývá obvykle doporučováno záchvat dítěte zdokumentovat pro potřeby lékaře, a to za účelem rychlého a přesného stanovení diagnózy.

Epilepsie u kojenců

S kojeneckým (a batolecím) věkem je spojována nejvyšší pohotovost k vzniku epileptického záchvatu. Pohotovostí se rozumí a označuje jedna ze tří výchozích dispozic, kterými může být vznik záchvatu podmíněn; dalšími dispozičními předpoklady jsou vznik ohniska (vyvolává záchvaty) a podnět (jako spouštěcí mechanismus záchvatu). Pohotovost je podmíněna obvykle geneticky.

I přes uvedenou variabilnost epileptických záchvatovitých projevů lze vytipovat ty, které jsou pro kojenecký věk charakteristické.

V kojeneckém věku mají záchvaty nejčastěji podobu kratičkých, ale masivních, kontrakcí svalstva trupu, šíje a končetin, náhlého prudkého škubnutí celým tělem (takzvané bleskové křeče). Někdy se může dítě také prohnout několikrát v průběhu 1-3 sekund na způsob orientálního pozdravu (salaam-křeče).

Záchvatovité stavy se mohou objevovat už od narození, a výjimečně přetrvávat i v dospělosti. Nejčastěji se vyskytují po probuzení, méně často v průběhu spánku. Dítě obvykle pláče. Po odeznění může být dítě vyčerpané, letargické, nebo naopak velmi čilé.

Tyto projevy mohou být někdy mylně považovány za koliku, případně za reakci dítěte na úlek.

Záchvaty související s horečnatými stavy, takzvané febrilní křeče či záchvaty, jsou věkově vázané poruchy vědomí nebo křeče, které se neřadí přímo k epileptickým onemocněním. Uvádí se ale, že při opakovaném výskytu mohou skutečně k vzniku onemocnění epilepsií vést.

Ke kojeneckému věku je vázán i málo se vyskytující Westův syndrom. (Postihuje přibližně 0,7 jedinců ze 100 000.) Jedná se o závažnou formu epilepsie. Představuje nebezpečí v podobě možného poškození mozku a narušení mentálního vývoje dítěte. Projevuje se specifickými křečemi (infantilní spasmy), tělo se stáčí (někdy se uvádí podoba rohlíku, jindy projev podobný orientálnímu pozdravu, zmíněné salaam-křeče). Nedochází k ztrátě vědomí. Záchvaty se objevují při únavě, ospalosti, po probuzení.

Uvedené základní informace o epilepsii jsou zamýšleny jako výchozí orientace v rozsáhlé problematice tohoto onemocnění. Případ od případu je potřeba postupovat individuálně. Proto je bezpodmínečně nutná konzultace s pediatrem v případě, kdykoliv si maminka není jista zdravím svého dítěte. Epilepsie je totiž nesporně nemocí, jejíž příznaky ani léčbu obecně není radno zanedbat. O co menší je dítě, kterému byla nemoc diagnostikována, o to zodpovědněji by měli rodiče k nezbytné léčbě přistoupit. A přestože někdy vyléčení epilepsie u malých dětí vypadá beznadějně, mnohé z nich do své dospělosti vstupují zdravé.

Nezbývá, než popřát rodičům všech malých epileptiků, aby se i oni brzy dočkali příznivé lékařské zprávy.