Jak vysvětlit malému dítěti úmrtí domácího mazlíčka

Smrt. Jediné tabu, které ještě nepadlo. Neumíme a nechceme o ní mluvit. Vadí nám a rozčiluje nás, že na ni nemůžeme. Že nakonec vždycky vyhraje a vezme nám to jediné, co známe a milujeme ze všeho nejvíc.

Otřepané tvrzení, že smrt je součástí života, má pravdu. Protože vše co žije, taky umírá. Smrt nás provází celým životem, aby ho nakonec završila. Všichni se s ní setkáme na své cestě mnohokrát. To abychom si „zvykli“. Už i děti musí často čelit úmrtí někoho blízkého a pocitu ztráty. Vyrovnat se se smrtí malé dítě zcela jistě neumí. Ani dospělým to zrovna nejde. Ale přiměřeně věku by mu měla být vysvětlena.

Mami, Ferda se nehýbá

Často prvním setkáním se smrtí, bývá skon domácího mazlíčka. Dítě tak vidí smrt velmi zblízka. A žádá vysvětlení. Když vám uhyne zvířátko, dítě poprvé vidí, jak živý tvor, kterého mělo rádo, hrálo si s ním, který běhal a jedl, najednou už nic z toho nedělá a jen nehybně leží. Je na místě zodpovědět všechny dětské otázky a říkat pravdu. Je to příležitost vysvětlit smrt. Říkejte vždy ale jen tolik, aby to bylo úměrné otázkám dítěte. Je to pro ně děsivá situace a je zbytečné, aby vědělo víc, než v danou chvíli chce. Na vysvětlenou řekněte, že váš křeček Ferda byl už moc starý nebo nemocný a proto už neměl žádnou sílu a musí už jenom spát. A že už se proto s ním nemůžete vídat.

Pro nejmenší děti je přirovnání smrti ke spánku velmi přijatelné. V jejich očích zvířátko stále tak nějak je, jenom už bude pořád spinkat. Často se dětem říká, že zvířátko je v nebi. Pokud ho však dítě mělo velmi rádo, může připravit všem hodně perné chvilky. Když se nechá slyšet, že chce tedy taky umřít, aby bylo se svým mazlíčkem. Jestliže chcete promluvit o nebi, pak mluvte raději jen o duši nebožtíka. Dušička je v nebi a tělíčko pohřbíme.

Tip pro čtení! Každá nepříjemná zkušenost jako je i ztráta domácího mazlíčka může mít negativní vliv na křehkou dětskou psychiku. U některých dětí se může projevit strachem ze tmy.

Rozloučení

Každý, koho jsme měli rádi, si zaslouží rozloučení. Smrt domácího mazlíčka před dítětem nezlehčujte. Nijak mu tím nepomůžete. Pokud je to první taková ztráta v jeho životě, tak je tou největší. Udělejte zvířátku hrob. Když chcete plakat, plačte. Takové rozloučení má léčebné účinky. I dospělým se doporučuje i přes veškerý smutek se pohřbu blízkého člověka zúčastnit. Poslední rozloučení podle psychologů pomáhá ztrátu přijmout. Když má mazlíček hrobeček, je možno k němu chodit vzpomínat, dokud smutek neodnese čas. Dokud bude dítě samo o ztraceném kamarádovi mluvit, mluvte a vzpomínejte s ním.  Spolehlivým lékem bývá v této situaci pořízení nového zvířátka. Rozveselí a zažene prázdnotu. Řeší to tak i spousta dospělých. Hlavně, když přijdou o psa nebo kočku.

Proč

Vysvětlit dítěti, co je smrt, je asi jednodušší, než objasnění toho, proč se to děje. Proč smrt existuje, když je to tolik smutné! Pomůže zase jenom upřímnost a pravda. Malé dítě si řeči o smrti ještě nespojuje s koncem vlastní existence, což je výhoda. Mělo by ale vědět, že smrt je konec života. I on končí jako všechno na tomto světě. Stejně jako léto, dlouhý výlet nebo pohádka. A někdy se může stát, že je život kratší. To když přijde nemoc nebo neštěstí. Otázky smrti ale není třeba zase rozebírat příliš detailně. Malé děti ji totiž nesou, pro nás dospělé, překvapivě statečně. To proto, že jim je na míle vzdálená! Ke složitým otázkám a odpovědím kolem smrti se budou muset teprve „prožít.“ Tak jako každý z nás.