Jak efektivně utěšit novorozence
Některá novorozená miminka téměř celý den pouze spí a jí, jiná zase často brečí a jsou k neutišení. V prvních třech měsících života děti pláčou nejvíce a nejdéle. Takový pláč však dokáže rodiče pořádně vystresovat, je totiž velmi těžké odhalit, proč dítě vůbec brečí. Někdy dokonce nemusí mít dítě k breku ani důvod, nebo rodič zkrátka nedokáže jeho příčinu odstranit.
Je častá plačtivost miminka normální? Jak dítě rychle a efektivně uklidnit? Každé dítě je jiné, stejně jako důvod k pláči, a na různé děti zabírají různé triky. Vyzkoušet můžete následující, které se osvědčily nejedné mamince.
Proč pláče?
Abyste dokázali vaše miminko rychle a efektivně utěšit, musíte nejdříve zjistit příčinu pláče. Důvodů může být několik. Většinou dítěti buď něco chybí (jídlo, dudlík, čaj, blízkost rodičů), nebo se mu něco nelíbí (špinavá plena, chlad či horko, bolest bříška, únava). Časem se rodiče naučí rozumět svému miminku i beze slov. Pláč je pro dítě v prvních měsících života také jediným možným způsobem komunikace, jímž se s okolím dorozumívá. Neberte ho tedy pouze negativně a nepropadejte panice, že jste špatní rodiče či podobným předsudkům. Zkuste se na pláč naopak zaměřit jako na sdělení dítěte, které se musíte nejprve naučit vnímat a rozšifrovat. Pokud tedy miminko brečí, zachovejte klidnou hlavu a snažte se odhalit příčinu. Zkontrolujte plenu, teplotu v pokoji, kdy dítě naposledy jedlo, pozici dítěte, v níž leží, zkuste na něj mluvit, zpívat miminku nebo ho pochovat. Tyto základní úkony většinou pomohou dítě utišit a zjistit, co bylo v nepořádku. Pamatujte, že čím déle necháte dítě plakat, tím těžší pak bude jeho uklidňování. Čím déle pláč trvá, tím se také dítě cítí zoufaleji (a po chvíli i rodiče).
Někdy dítě pouze jen nechce spát či být v místnosti samo a vyžaduje vaši přítomnost. Zvláště ve chvílích, kdy ale rodič potřebuje nutně něco udělat, může nastat problém. V takovém případe se připravte na boj o nervy. Klidně z dětského pokojíčku odejděte, ale počítejte s brekem. Dítě nejprve pochovejte, mluvte na něj a ujistěte ho, že se brzy vrátíte. Jakmile pokoj opustíte, nevracejte se do něj dříve než za 5 minut. Pokud se vrátíte ihned poté, co uslyšíte první křik, dítě si na tento způsob přivolávání zvykne a situace se bude postupně jen zhoršovat. Chce to tedy výdrž, částečné sebezapření, pevnou vůli a nervy. Miminko se ale musí naučit, že na každé jeho zavolání ihned nepřiběhnete. Postupem času si dítě zvykne, že i když bude brečet jen chvíli, trochu, nebo vůbec, někdo k postýlce stejně po chvíli přijde. Dalším a zřejmě i nejkomplikovanějším důvodem dětského breku může být bolest či nemoc. V takových chvílích se snažte být téměř neustále se svým dítětem a utěšovat ho – chovat, zpívat mu, mluvit s ním, ukazovat mu hračky, drndat apod. Pomoci může i změnit jeho polohu, ve které se bolest zmírní. Pokud například dítě bolí bříško, položte jej na bok, prohýbejte nožičky či udělejte jemnou masáž bříška, aby se uvolnily prdíky. Někdy také pomáhá dát dítěti do ruky (nebo položit přes čelíčko či část obličeje) bavlněnou plenu. Miminko si ji může muchlat a získává větší pocit bezpečí a opory.
Nepláče až příliš?
Je velmi těžké (a u každého miminka také individuální) určit, kolik pláče už není „v normě“. Podle odborníků, by měly rodiče zbystřit, pokud novorozenec pláče celkově déle než tři hodiny za den, a to nejméně tři dny v týdnu, přičemž tato situace trvá minimálně tři týdny za sebou. V takovém případě by se mohlo jednat o tzv. syndrom excesivního pláče, který se vyskytuje přibližně u 1,5 % novorozenců. Všeobecně však mají rodiče sklon situaci zveličovat a hledat problémy tam, kde nejsou. Pokud si nejste jistí, zda je pláč miminka normální, můžete si zapisovat, jak často k němu dochází a jak dlouho trvá. Zvláště pokud neodhalíte jeho příčinu. Poté se můžete poradit s lékařem.
Dále vyzkoušejte:
- Uklidňující úchop miminka – sbalte ruce miminka na hrudník, vezměte ho za zadeček a houpejte ho. Dítě si vezměte do náruče, uchopte levou ruku miminka a překřižte ji dítěti přes hrudník, totéž udělejte s pravou rukou, samotné ruce se ale nekříží. Druhou rukou chytněte dítě pod zadečkem a nakloňte ho do úhlu 45 stupňů (pozor na stabilitu a přepadávající hlavičku – podpírejte dítěti bradu svými prsty a nezvětšujte úhel, aby se dítěti hlavička příliš nezaklonila). V této pozici můžete dítě lehce pohupovat nahoru a dolů či do stran.
- Hlasitý ostrý syčivý zvuk – nebojte se být opravdu hlasití, snažte se překřičet dítě. Tento zvuk miminku připomíná hluk krve proudící tepnami, které slyšelo v děloze. Proto může některé děti uklidnit třeba zvuk vysavače nebo fénu.
- Masáž chodidel miminka.
- Hlazení hlavičky od čela směrem k nosu.
