Jak efektivně na domácí úkoly

Domácí úkoly bývají noční můrou nejen pro děti, ale také pro rodiče. Musí na jejich plnění myslet, dohlížet, pomáhat s nimi a kontrolovat je. Pro koho jsou tedy domácí úkoly určené, není tak úplně jasné, zvláště pokud je mají dělat děti na prvním stupni.

V poslední době se často diskutuje o tom, zda jsou domácí úkoly prospěšné či škodlivé, a zda by je školy neměly zrušit. Domácí úkoly prý ubíjejí celou rodinu – časově i psychicky. Zatím však domácí úkoly zůstávají oblíbenou učební metodou učitelů a nezbývá, než si s nimi poradit. Jak se s nimi tedy efektivně vypořádat?

Prospěšné či nesmyslné?

Ačkoli jsou domácí úkoly otravné pro děti i rodiče, mají svůj smysl. Díky nim si dítě procvičí probranou látku, vyzkouší si, zda jí porozumělo a jeho výsledky uvidí i rodič. Tímto může rodič zjistit, zda dítě učivo zvládá, nebo s ním mám problémy. Domácí úkoly také představují pro dítě určitou zodpovědnost. Dítě se pomalu učí, že zadanou práci musí splnit, jinak ho čekají nepříjemné následky. Stejně tak tomu totiž bude i na dalších školách a v zaměstnání. Problémem však bývá, že než si tento návyk dítě osvojí, musí se velmi aktivně zapojit také rodiče. Ti však mají své práce dost a domácí úkoly dětí již časově téměř nezvládají. Pokud navíc dítě domácí úkol nesplní (zapomene dítě i rodič nebo dítě neoznámí, že má úkol a rodič nezkontroluje úkolníček), obvykle dostane minus, mračícího se smajlíka a v nejhorším případě pětku, která se mu počítá do průměru známek. To může dítě spíše demotivovat a rodiče rozrušit.

Nesplnění domácího úkolu by měli učitelé trestat přiměřeně, mnohdy jsou však jejich tresty přehnané až nesmyslné. A zejména zde nastává kvůli domácím úkolům rozpor. Nezodpovězenou otázkou také zůstává, jaké náročnosti by měly domácí úkoly být a kolik času maximálně by měly dítěti zabrat. Některé školy již přestoupily na metodu dobrovolných domácích úkolů, kdy dítě může cvičení splnit, ale nemusí. Za to, že jej nesplní, nedostane žádný trest, pokud jej však splní, dostane pochvalu. Tento systém se ukázal vhodnější jak pro žáky, tak pro rodiče. Objevují se také názory, že děti mají vzdělávat vyškolení pedagogové, ne rodiče doma. Dětští psychologové navíc varují před přílišným zatěžkáváním dítěte domácími úkoly. Po celodenním vyučování si dítě zaslouží odpočinek a čas na zábavu.

Efektivní postup

Nicméně úkoly stále děti dostávají a musí je plnit. A u těch nejmenších je nutný dozor rodičů. V první řadě je nutné domácí úkoly neodkládat, jejich nakupením se časový a psychický nátlak jen zhorší. Dále je nutné, aby si domácí úkoly dítě zapisovalo, nejlépe do speciálního deníčku. A rodič musí tento deníček každý den kontrolovat. S dítětem sestavte pořadí úkolů od těch nejdůležitějších, do kdy se musí který úkol udělat, který je nejtěžší a zabere nejvíce času.

Dítě nepřetěžujte a nenuťte ho dělat všechny úkoly najednou. Pamatujte, že svoji pozornost a soustředěnost udrží malé děti velmi krátkou dobu, asi 15 minut. Proto je dobré dopřát jim během plnění úkolu krátkou pauzu. Děti v první třídě by podle učitelů a psychologů měly strávit nad domácími úkoly maximálně 30 minut denně. Ujistěte se, že dítě zadání úkolu rozumí, pokud mu něco není jasné, vysvětlujte. Na dělání úkolů si spolu s dítětem můžete vyhranit určitý časový úsek během dne – dítě si na tuto rutinu po čase zvykne a nebude proti dělání úkolů protestovat. Zkuste se svého potomka zeptat, kdy se mu nejlépe pracuje, zda odpoledne nebo spíše večer.

Tip pro čtení! Přístup ke každému dítěti je zcela individuální. V případě nezájmu o školu a samotné učení, je nutné hledat počátek problému, který nemusí být pouze u dítěte.

Úkoly by mělo dítě vždy dělat v klidném a tichém prostředí, aby se mohlo soustředit. Je proto vhodné odstranit všechny zdroje rozptýlení – hračky, počítač, mobil apod. Za splněný úkol by měla vždy přijít odměna, ať už v podobě ústní pochvaly, pohlazení, objetí či dobrého jídla. Může to být i úplná maličkost, která dítěti udělá radost. Nikdy nedělejte úkol za své dítě vy samy! Vaším hlavním úkolem je dítěti vysvětlit nejasnosti, ne vypracovat úlohu za něj. Jestliže se vám nelíbí, jak vaše dítě úkol vypracovalo, nenuťte ho úkol přepisovat. Jen mu řekněte, co by mohlo příště udělat lépe. Případné chyby by si navíc dítě mělo umět najít samo.

Nepolevovat!

Zkuste své dítě k učení motivovat, udělejte z něj zábavu. Vyzkoušejte třeba zábavné kvízy a testy. Nikdy neposílejte dítě se učit za trest! Dítě můžete k psaní úkolů motivovat nějakou odměnou. Pokud je dítě plnit nechce, nepolevujte a trvejte na nich. I když bude nakonec u stolu sedět třeba dvě hodiny, mějte trpělivost a vydržte. Pro příště dítě uvidí, že protesty ničeho nedosáhne a jen si přihorší.