Homosexuální pár a jeho vliv na vývoj dítěte

Homosexuálních párů a registrovaných partnerství po celém světě přibývá. Často si pak tyto páry přejí mít společné dítě a vychovávat ho. Někteří lidé proti tomu zásadně protestují, jiní v tom nevidí problém. Diskuzí na toto téma již proběhlo nespočet, ale nikdy nedospěly k žádnému výsledku. Jak se k výchově dítěte homosexuálním párem stavějí psychologové, a jaký dopad může mít taková výchova na dítě?

Legislativa je spíše proti

Termínem homoparentalita se označuje rodičovství lesbiček a gayů, tedy výchova dětí homosexuálními páry. V případě registrovaného partnerství se zákon staví k adoptování dítěte negativně a neumožňuje ho. Adoptovat si dítě tak není pro páry stejného pohlaví možné, a to ani v případě, že pár společně vychovává dítě či děti jednoho z partnerů. Existuje však několik způsobů, jak mohou tyto páry nakonec dítě mít. Jeden z páru si například může zažádat o dítě jako samožadatel/ka. To znamená, že dítě právně „náleží“ jednomu partnerovi z registrovaného páru. Psychologické posudky se však dělají na celý rodinný systém (tedy i druhého partnera), ve kterém dítě nakonec žije. Kdyby se v budoucnosti pár rozpadnul, je předem jasné, v čí péči dítě zůstane a nevznikají tak žádné dlouhé tahanice. Zákon sice nepovoluje adopci, ale umožňuje homosexuálním párům pěstounství. Zde však hrozí návrat biologických rodičů a odnětí dítěte do jejich péče.

Další možností je sdílené rodičovství. Spočívá v tom, že se společně domluví lesbický pár a gay pár vychovávají dítě společně. Dítě má tedy v podstatě čtyři rodiče. Poslední variantou je zajistit si náhradní matku či otce. Taková domluva však většinou není právně ošetřena a později zde vznikají velké komplikace.

Problémy se sexualitou a identitou

Názorů proti výchově dítěte homosexuálním párem je mnoho, přicházejí však i od psychologů a psychoterapeutů. Psychologové se obávají, že budou-li dítě chlapce vychovávat dva muži, mohou mít výrazný vliv na jeho sexuální orientaci. Pokud by vychovávali dívku, nemá žádný ženský vzor, což se negativně odrazí na jejím chování, morálních zásadách a partnerských vztazích. Stejný problém nastává i v opačném případě, tedy když dvě ženy vychovávají dívku či chlapce.

Někteří psychologové dokonce zastávají názor, že dítě, které nebylo vychováváno ženou a mužem je v budoucnosti více ohroženo psychologickými problémy a nedokáže si zcela vytvořit svoji vlastní osobní identitu. Z psychoterapeutické praxe navíc vyplývá, že jedinci, kteří nebyli vychováváni otcem a matkou, trpí v pozdějším věku psychickými poruchami osobnosti.

Podle průzkumů dochází u homosexuálních párů častěji a dříve k rozchodům, než u párů heterosexuálních. Homosexuální páry se obvykle rozpadávají po 2 – 3 letech soužití, také u nich častěji dochází k nevěře (zvláště u gayů). Rozvod homosexuálních párů je tedy pravděpodobnější, než rozvod párů heterosexuálních, což není pro výchovu dítěte dobrou životní zkušeností. Děti vychovávané homosexuálním párem jsou navíc poměrně často terčem posměchu a šikany kamarádů či spolužáků. Někdy také dochází k jejich úplnému vyloučení ze společenského kolektivu vrstevníků. Tyto nátlaky se pak negativně podepisují na psychice dítěte. Proto je důležité, aby se dítě homosexuálního páru za svoji rodinu nestydělo, respektovalo ji a přijalo.

Nepodložené názory?

Předcházející stanoviska jsou však pro některé pouhé zastaralé předpoklady, kterými se doposud spousta psychologů řídí, aniž by se podívaly na skutečné výsledky různých studií. Proto se objevují i opačná stanoviska. Podle nich není ani tak důležitá struktura rodiny, tedy zda dítě vychová žena a muž, dvě ženy nebo dva muži, ale vztahy uvnitř rodiny a interakce mezi jejími členy. Pokud je rodina spokojená, milující a dopřává dítěti láskyplné prostředí, není podstatné, zda se jedná o homosexuální či heterosexuální pár. Tento názor potvrzuje i několik zahraničních průzkumů. Spokojená homosexuální rodina s pečujícím prostředím je tak pro výchovu dítěte vhodnější, než vystresovaný heterosexuální pár a konfliktní prostředí. Například děti lesbických matek jsou podle průzkumů tolerantnější, empatičtější, lepší v komunikaci, méně konfliktní a mívají dobrý školní prospěch.

Průzkum též potvrdil, že sexuální orientace rodičů nemá na dítě zásadní vliv a neovlivní samotnou sexuální orientaci dítěte. Z odborného hlediska tak lze říci, že protiargumenty proti adopci dítěte homosexuálním párem jsou vědecky nepodložené a jsou politického, emocionálního nebo náboženského charakteru. Dítě vychovávané homosexuálním párem by tak v životě nemělo oproti jiným dětem prožívat nějaké značné problémy. Neměli bychom však zapomínat na to, že nemůžeme obecné výsledky vztahovat na všechny jedince.