Šestinedělí

Šestinedělí je obvykle chápáno jako časové období, které následuje prvních šest týdnů po porodu. Pro úplnost je nezbytné zmínit, že stejně se označuje i projevuje následné období poté, kdy je těhotenství, z nějakého důvodu, předčasně přerušeno.

 

Informací o šestinedělí, o péči o dítě v období prvních šesti týdnů po jeho narození, je jistě k dispozici nepřeberné množství. Někdy ale může být obtížné vybrat si z nabízeného to, co mamince skutečně pomůže, co ji dovede k potřebnému pocitu jistoty, sebedůvěry a nastartuje nezbytný elán k mateřství. Každé dítě je jiné. To je potřeba mít neustále na paměti. A neočekávat tedy, že se ve všem musí projevy dítěte nezbytně blížit tomu, co se píše v příslušných knihách.

Matka a dítě v průběhu šestinedělí

Šestinedělí bývá obdobím všestranně náročným pro matku i pro dítě. Maminka se v těchto prvních šesti týdnech po porodu postupně začíná vyrovnávat s tělesnými změnami, ke kterým u ní v průběhu těhotenství i porodu samotného došlo. Těhotenství a porod současně také velmi výrazně zapůsobily na její psychiku.

Novorozené miminko si musí zvyknout na nový život mimo matčinu dělohu. Jeho tělesné funkce se začnou přizpůsobovat, utvářet a zdokonalovat.

Nastává období několika prvních týdnů adaptace dítěte na životní podmínky, jaké zatím nezná. Stejně tak maminka se musí postupně naučit zacházet s tvorečkem, který je na její všestrannou péči plně odkázán.

Mateřství vyžaduje čas

Konečně tedy maminka drží, po dlouhých devíti měsících čekání, své dítě v náruči. Musí se naučit pečovat o ně, komunikovat s ním. Vytváří se citové pouto mezi matkou a dítětem.

Skloubit optimálně vše ke spokojenosti miminka i jeho maminky vyžaduje vždy čas a všestrannou podporu, a to hlavně rodiny, těch nejbližších. Stejně jako průběh těhotenství a porodu, je i průběh šestinedělí individuální. A to jak po stránce hojení poporodních poranění a návratu těla ženy do stavu před těhotenstvím, tak i z hlediska poporodní adaptace dítěte. A v neposlední řadě pak samozřejmě také z hlediska přístupu matky k její zatím nezvyklé životní roli.

Některé matky vzpomínají na své šestinedělí jako na období vrcholného pocitu štěstí, radosti a dovršení svého láskyplného očekávání narození děťátka.

Pro jiné ženy může být naopak šestinedělí obdobím, kdy se jen velmi obtížně vyrovnávají s novými povinnostmi, starostmi, úkoly. A to i přesto, že teoreticky vědí o mateřství víc než dost.

To, jak na ženu zapůsobí narození dítěte, se prostě nedá naplánovat, ani ovlivnit a odhadnout. Proto rozhodně nejsou namístě výčitky svědomí, nezhostí-li se maminka svých mateřských povinností okamžitě na výbornou. Je lépe počítat s tím, že nějakou dobu potrvá, než bude schopna proměnit obvykle panující počáteční chaos v zaběhnutý řád, ve kterém bude miminku i jí dobře. Každá žena k tomu ovšem potřebuje svůj individuální vyměřený čas, pochopení a podporu nejbližších. To je určitě nezbytné mít vždy prvořadě na paměti. Projevená empatie dokáže, jak známo, zázraky a pomůže také novopečené mamince překonat obvykle nesnadné období adaptace na novou životní situaci. Empatický přístup pomůže matce mnohem víc, než si většinou její nejbližší okolí uvědomuje.

Přirozená potřeba mateřství sdílet

Samozřejmě, ne každá žena má po svém boku partnera, otce dítěte. Někdy chybějí i jiní nejbližší a blízcí. Pak je ovšem vhodné tuto absentující vazbu nahradit. Tak, aby maminka měla možnost s někým sdílet své radosti i starosti, svěřit se s pochybnostmi, poradit se, popovídat si. Osamocenost totiž obvykle neprospívá psychice. O to méně tehdy, je-li psychika vystavena dosud nepoznané životní situaci, se kterou je potřeba vyrovnat se postupně a v klidu, bez negativně působících emocí. A tyto emoce může osamocenost, v menší i větší míře, vyvolávat. Je na ženě, s kým se rozhodne své rané mateřství sdílet. Kamarádka, ať už sama též matka či bezdětná, sourozenec, vzdálený příbuzný, ti všichni mohou být dobrá volba.

V současné době existuje také varianta, která v povědomí veřejnosti zatím ještě není příliš rozšířená. Tou variantou je využití služeb takzvané duly. Dula může plnit úlohu spolehlivého průvodce, dobrého a všestranně informovaného rádce i vnímavého a diskrétního důvěrníka po celé období těhotenství, při porodu i po narození miminka. Profesí často bývá, dula současně i porodní asistentkou.

Jak probíhá regenerace v těle matky?

V průběhu šestinedělí dochází v těle matky obvykle poměrně rychle k ozdravným a regeneračním procesům. Tato poporodní adaptace, jak už bylo zmíněno, bývá ale vždy individuální a je na posouzení lékaře, probíhá-li optimálně. Každé těhotenství i porod proběhly za ryze specifických podmínek a zanechaly stopy různého charakteru i rozsahu. A to je vždy určující pro čas nezbytný k následné celkové regeneraci organismu matky.

Šestinedělí charakterizuje především vaginální krvácení, takzvané očistky. Je nezbytné po celou dobu jejich trvání dodržovat důsledná hygienická opatření, aby se do rodidel nezanesla nežádoucí infekce. Z tohoto důvodu se nedoporučuje používat vaginální tampóny. Očistky bývají obvykle zpočátku intenzivní, mají jasně červenou barvu. To trvá několik dní, poté se jejich intenzita snižuje a zabarvují se do hnědočervená. Celkem trvají očistky dva až šest týdnů. Pokud žena kojí, doba jejich trvání bývá, v uvedeném časovém rozmezí, obvykle kratší.

Tip pro čtení! Většina žen po porodu není spokojena se svým vlastním tělem. Přibyla kila navíc, objevily se strie, celulitida a povislá kůže na břiše. Cvičení je jednou z možností, jak se zbavit neduhů z těhotenství.

Zavinování dělohy do velikosti před otěhotněním, ke kterému po porodu přirozeně dochází, mohou i nemusejí provázet více či méně bolestivé křeče v oblasti břicha. Tento stav může trvat několik dní. Ke křečím dochází obvykle při kojení. To proto, že hormony vylučované při kojení stimulují prudké stažení děložního svalstva.

V poporodním čase je nezbytné, aby se matčino tělo zbavilo též nadbytečné tekutiny, která se v období gravidity nashromáždila. To se projevuje větším objemem vyloučené moči a častým močením. K tomuto procesu dochází v prvních několika dnech šestinedělí.

Počátek šestinedělí ženy často provází absence potřeby stolice, a to někdy i po dobu několika dní. Je proto důležité správně stimulovat pohyb střev. Pro úpravu pravidelné stolice po porodu se doporučuje především dostatečný, ovšem přiměřený, pohyb, dodržování optimálního pitného režimu, strava bohatá na vlákninu. Nedoporučuje se v žádném případě potřebu stolice zadržovat.

Správně zvolená pohybová aktivita rovněž slouží k odbourání přebytečných kilogramů a k znovunabytí váhy, kterou přibližně měla žena před těhotenstvím. K potřebnému zpevnění těhotenstvím a porodem uvolněného svalstva slouží speciální cviky (Kegelovy cviky). Posilovat uvolněné svalstvo se ale doporučuje postupně a zvolna, nepřetěžovat se. V případě, že cítí žena únavu, je lépe cvičení přerušit. Doporučení zní: cvičit raději často, ale vždy jen krátce. Zahájení ozdravného cvičení a jeho intenzita souvisí vždy se způsobem a náročností porodu. Císařský řez obvykle počátek pravidelného cvičení oddálí. Optimální čas by proto měla matka v tomto případě vždy konzultovat s lékařem.

Individuální záležitostí v období šestinedělí bývá i obnovení intimního života. Souvislost s hojením poporodních poranění je jistě nasnadě. U některých žen tento čas nastává ještě v průběhu šestinedělí, u některých až po něm. Je ovšem potřeba počítat s tím, že pochva ženy bývá přechodně sušší než obvykle. Doporučuje se samozřejmě vždy důsledná a důkladná hygiena. V tomto období by žena měla také zvážit používání a konkrétní způsob antikoncepce. O vhodné variantě je vhodné poradit se s gynekologem.

Tip pro čtení! Porod dnem pánevním nebo císařským řezem je pro rodičky náročným zásahem pro tělo. Rekonvalescence je cesta na delší trať, a to i po šestinedělí.

S porodem a poporodním obdobím může souviset i některá z forem poporodní psychické lability. Ta mívá různé projevy různé závažnosti i intenzity. Podceněné prvotní příznaky mohou vést k rozvinutí závažnějšího psychického onemocnění. Proto je žádoucí, aby přetrvávající nestandardní psychický stav ženy byl vždy impulsem k vyžádání příslušného odborného posouzení. Lépe planý poplach než dlouhodobé následky způsobené zanedbáním zdánlivě banálního problému.

Tvorba mateřského mléka, laktace, nastává přibližně třetí den po porodu. Mateřské mléko tak nahradí počáteční přirozenou výživu miminka, kterou bylo přechodně, většinou asi po dobu dvou dní, takzvané kolostrum.

Co potřebuje k poporodní adaptaci dítě?

Především výživu, spánek, teplo, všestrannou péči o přednostní uspokojení jeho základních potřeb. Komplexní lékařská prohlídka dítěte po narození sleduje jeho aktuální zdravotní stav. Jsou provedena cílená vyšetření miminka. Jejich výsledek pak poukazuje k případné potřebě rychle řešit konkrétní zdravotní problém, se kterým děťátko přišlo na svět.

Maminka se postupně učí s dítětem zacházet nejen z hlediska praktického (krmení – kojení nebo podávání náhradní mléčné stravy, přebalování, oblékání, hygiena), ale učí se také komunikaci v rovině emoční. Není pochyb o tom, že dítě potřebuje od počátku intenzivně vnímat bezpečí láskyplné náruče.

U novorozeného miminka obvykle dochází k úbytku porodní váhy. Té opět dosáhne přibližně za dva až tři týdny. Dítě potřebuje zpočátku především často jíst a hodně spát, a tomu je potřeba přizpůsobit vše ostatní. K optimálnímu způsobu, jak potřebné skloubit, dospěje dříve nebo později i přes počáteční obavy nakonec každá maminka. Je důležité uvědomit si, že trávicí systém dítěte se vyvíjí teprve postupně. V prvních týdnech po narození není ještě zdaleka uzpůsobený přijímání většího množství potravy. Z toho důvodu dítě sice potřebuje v průběhu jednotlivých krmení jíst málo, ale krmit vyžaduje často. Teprve postupně, jak roste miminku žaludek, se intervaly mezi krmeními prodlužují. Podstatnou informací je skutečnost, že kojené děti mívají zpravidla častější potřebu krmení než děti dostávající náhradní mléčnou stravu. To proto, že mateřské mléko dítě snáze a rychleji tráví. V prvních dnech a týdnech po narození pak obvykle dětský pláč signalizuje, že je dítě hladové. V tomto časovém období se doporučuje přizpůsobit krmení co nejvíce potřebám miminka.

Postupná proměna stuleného novorozeného človíčka se zaťatými pěstičkami je v těchto prvních šesti týdnech jeho života dokonalá. Dítě se v průběhu šestinedělí narovná, pokouší se lépe ovládat nohy i ruce, přestává zatínat pěstičky. Obvykle na konci šestinedělí už dokáže vleže na bříšku na chvíli zvednout hlavičku. Reaguje na známé i neznámé tváře, začíná se usmívat. Pláč dítěte už nebývá tak častý a prodlužuje se doba, kdy dítě vydrží bdít.

Po uplynutí šestinedělí provádí pediatr opět komplexní prohlídku dítěte, ověřuje si správný vývoj miminka. V případě jakýchkoliv pochybností by měla maminka kontaktovat pediatra dříve, než k této plánované lékařské prohlídce dojde.

Naslouchejme intuici

Přestože naše moderní současnost disponuje vymoženostmi, o kterých se našim prababičkám a babičkám ani nesnilo, v mnohém bychom patrně měli znovu na dávný odkaz našich předků navázat a rozhodně ho neopomíjet. To se týká třeba právě jejich přístupu k šestinedělkám. Tak se říkalo ženám po dobu prvních šesti týdnů života jejich novorozeňátka. Dnešní zrychlené tempo doby nutí i k rychlým postupům tam, kde intuice, často marně, nabádá tempo zvolnit.

Žena se snaží už v období šestinedělí zvládnout vše související s péčí o dítě, a nejednou současně i začít s řešením profesních záležitostí. Ne vždy lze skloubit vše a ne vždy okamžitě. To naši předci intuitivně věděli a chránili šestinedělky i jejich dítě jako oko v hlavě. Všemožně se snažili ulehčit mamince první období sžívání s dítětem a dopřát tak oběma hlavně dostatek odpočinku, spánku a klidu k načerpání nových sil po porodu. Vícegenerační soužití našich předků jistě vše usnadňovalo tím, že se o činnosti související s běžným chodem domácnosti snáze podělili. S trochou vynalézavosti, dobré vůle, citu a empatie se totéž může dařit i dnes. Alespoň v období, kdy by mělo dítě vnímat blízkost své maminky, pokud možno, co nejčastěji.