Strach ze tmy u dětí

Rozdílnost, individualita, mezi dětmi se neprojevuje pouze ve sféře fyzického a mentálního vývoje jako celku, ale také ve vyskytujících se jednotlivostech, které často úzce souvisejí s konkrétním věkem dítěte.

S dětstvím jsou spojovány nejrůznější projevy úzkostnosti, strachu.

Ty pak mohou v různé míře u jednotlivých dětí negativně ovlivňovat jejich každodennost. Mohou stejně tak velmi výrazně vystupovat do popředí, jako být pouze mírně varujícím signálem. V obou případech jsou ovšem impulsem k úsilí o postupné a citlivé překonání tlaku na psychiku, kterému je v souvislosti s konkrétním, nepříznivě působícím, jevem dítě vystaveno.

Častý strach dětí ze tmy

V dětském věku se poměrně často projevuje strach ze tmy, z možného dění v prostoru, který si dítě nemůže dobře pohlídat či prozkoumat. Tak vzniká úzkost spojená s nejistotou, která vyplývá ze znesnadněné orientace v prostředí, ze situace, kterou dítě nemá pod kontrolou. Za těchto okolností batole ztrácí pocit bezpečí.

Projevy úzkosti a strachu

Podobně jako i jiné, další, úzkostné stavy se úzkost ze tmy projevuje nepříjemnými pocity z očekávání nebo tušení možného zla, směřujícího potenciálně k dítěti z jeho okolí.

Vzniká napětí, které obvykle nemívá konkrétní obsah.

(Psychologie uvedenou terminologií rozlišuje nuance mezi úzkostí a strachem, přičemž ovšem připouští jejich časté prolínání; strach pak většinou vztahuje už ke konkrétnímu ději, k situaci, k člověku, zvířeti či k předmětu, k věci.)

V uvedených souvislostech je úzkost chápána jako primárně užitečný jev, jako způsob, kterým jsme varováni před možným nebezpečím. Považuje se za přirozený projev, ke kterému dochází v případě, kdy je konkrétní daná situace pro nás neznámá, a tedy nejistá, potenciálně nebezpečná.

Uvádí se, že úzkostnost, sklon (dispozice) k prožívání úzkosti, může stejně tak absentovat, jako být stimulována nadměrně. Těchto krajních případů se ovšem v populaci celkově příliš neobjevuje, nejčastěji se intenzita úzkostnosti projevuje mezi uvedenými dvěma extrémy.

Zvýšená úzkostnost v dětství

V dětském věku se lze ovšem se zvýšenou úzkostností setkat poměrně často. Jako důvod je uváděna nezralost, a tudíž zatím ještě nedostatečná odolnost, dětské psychiky, a současně tlak nároků a očekávání, které ne vždy bývají právě adekvátní psychické zralosti konkrétního dítěte.

Z toho vyplývá, že za míru své úzkostnosti, v tomto případě tedy úzkosti ze tmy, dítě nemůže; předpokládá se, že dispozice ke konkrétním projevům úzkostnosti už si přináší dítě s sebou na svět a souvislost lze hledat v dědičnosti.

Je potřeba dopřát dítěti dostatek času, trpělivosti – a s tím související dostatečný příděl lásky, citu a pochopení – k tomu, aby dítě dokázalo konkrétní stavy úzkosti postupně překonat.

Dětský psycholog poradí

Pomoci překonat dítěti jeho úzkostné stavy nemusí vždy být v moci rodičů, vychovatelů dítěte.

Pak je vhodné vyhledat pomoc dětského psychologa.

Uvádí se, že úzkostnost je na jednom z předních míst v široké škále problematiky, kterou se dětské psychologické poradny zabývají.

Dítě nemá situaci pod kontrolou

Úzkost ze tmy vychází konkrétně z toho, že dítě, které bytostně potřebuje zažívat průběžně pocit bezpečí, je naopak vystaveno nejistotě (nejistotám). V dítěti se probouzejí pochybnosti, obavy.

Jak už bylo uvedeno, je zřejmé, že k pocitu bezpečí u dítěte nemůže vést situace, kterou dítě nemá pod svojí kontrolou.

V konkrétním případě tedy z toho důvodu, že ve tmě nevidí, co se kolem něj děje. Nedokáže si tedy kontrolovat a hlídat potenciální nebezpečí, které mu může hrozit. Tato nejistota poté, co si dítě zavřením očí přivodí tmu, je stupňována o to víc, má-li dítě ve tmě usínat. Tma nastává po zavření očí a trvá pak i poté, co dítě oči znovu otevře.

Ztráta kontroly nad okolním světem vyvolává dětský pláč, vzrušení, neschopnost v klidu usnout a spát.

Pomůže slabé osvětlení

Nedoporučuje se proto nechat dítě usínat ve tmě, pokud u něj zhasnutí světla před usnutím vzbuzuje úzkost.

Slabé osvětlení místnosti, kde dítě usíná, je kompromisem, který odvede obvykle dobrou službu.

Zavřít oči v prostředí, které má dítě pod svou kontrolou, a nemusí se tudíž ničeho zlého obávat, není už pro dítě tolik obtížné, stejně tak jako i případné noční probuzení do tlumeného osvětlení.

Kromě světla se doporučuje nechat dítěti pootevřené dveře jako propojení se známým světem, odkud k němu mohou z dálky pronikat důvěrně známé hlasy. Ty batoleti pomáhají navodit pocit bezpečí v jeho momentální, ovšem ne zcela od známého okolního světa izolované, samotě.

Nenuťte své dítě k hrdinství

Je prokázáno, že to, co strach vzbuzuje, strachu nezbaví. Nelze tedy ani očekávat, že ponechání dítěte ve tmě povede k odeznění úzkosti ze tmy.

Nedoporučuje se proto nutit dítě k okamžitému hrdinství.

Dítě časem, který je ovšem individuálně dlouhý, obvykle samo dospěje do vývojové fáze své psychiky, kdy mu tma před usnutím přestane nahánět strach, kdy nebude potřebovat rozsvícenou lampičku a nebude už mít problém usínat ve zšeřelé místnosti.

Do té doby ovšem dítě potřebuje před usnutím třeba i chvíli podržet za ruku a tímto fyzickým kontaktem navodit potřebný pocit bezpečí.

A až nastane ten správný čas optimální zralosti dětské psychiky, přestane nás ke svému usínání dítě zcela určitě potřebovat.