Když rodina nefunguje aneb umění se v klidu dohodnout

Manželství se už moc nenosí. Lidem to připadá bez oddacího listu zřejmě jednodušší. Partneři se často netají tím, že myslí na zadní kolečka. V případě, že si nebudou rozumět, mohou se rozejít bez soudu. Jak sezdané, tak nesezdané páry ale vytvářejí rodiny. Mají děti. Když se něco pokazí a vztahu se přestane dařit, mají plnou hlavu svých, dospěláckých starostí a na to, jaký bude mít jejich rozchod na děti, někdy zapomínají. Přestože právě na ně by měli myslet nejvíce.

Rozchod rodičů děti vždy zasáhne

Ano, na děti je třeba myslet především. Protože ony opravdu za nic nemohou. Žijí život, jaký jim rodiče připraví. Ale je to velice těžké. Když se rozpadá rodina, dítě vlastně nemůže být tak zcela stranou. Je její součástí a všechno negativní vnímá. I když rodiče dodržují, aby například nikdy nebylo svědkem hádek. Cítí napjatou atmosféru i to, že se k sobě rodiče chovají chladně. Proto by táta s mámou určitě neměli hrát komedii, nebo dětem lhát, protože se jim nechce do vysvětlování. Ale ani zbytečné rozebírat citlivé detaily. Dítě tím ztratí ještě více půdu pod nohama, když mu nikdo nepoví, co se děje. Navíc, pokud se například tatínek chystá odstěhovat, mělo by na to být dítě připravené.

Rodičovská láska – jistota nejpotřebnější!

Pro dítě je velice náročné ustát období, kdy se rodiče rozcházejí. Už vždycky si to bude pamatovat, a patrně si to ponese dále, jako velkou životní ránu. Běžně totiž děti mají rády oba rodiče. Jejich rozdělení je pro ně proto strašné. Když je to jenom trochu možné, je potřeba i v tomto těžkém období ponechat dětem co nejvíce jistot. Hodně znamená, když se alespoň nemusejí stěhovat nebo měnit školu. Co nejvíce by toho zkrátka mělo zůstat při starém. Především děti ale musí být ujištěny, že s láskou mámy a táty k nim se vůbec nic nestalo. Že jsou stále stejně milovány.  Protože právě láska rodičů je pro ně nejdůležitější. S ní všechno zvládnou snáz! Velice podstatné je, aby děti zůstaly v úzkém kontaktu s rodičem, který domácnost opustil.

Někdo třetí

Hodně těžké bývá pro děti i přijetí nového partnera jednoho z rodičů. S jeho představováním dětem není dobré spěchat. Nejdřív by měly co nejlépe zpracovat rozpad rodiny. Když jim rodič přivede nového partnera příliš brzy, je to sypání soli do rány. Děti pak mají tendenci vinit z rozchodu rodičů nového partnera. Hledání viníka je naprosto přirozenou reakcí.

Udržovat vztah kvůli dětem?

Jsou rodiče, kteří jsou velmi milující a na svoje děti myslí především. Právě kvůli nim se pak snaží udržet i vztah, který nefunguje. Při vší snaze obou se to ale dlouhodobě nedaří, nebo se situace zhoršuje. Soužití je poznamenáno „nutností“ být spolu a přichází i vtíravý pocit sebeobětování. Je otázkou, jestli je za takových okolností úplná rodina vždy pro dítě přínosem. Nehledě na to, že rodič zůstávající v tomto prázdném vztahu, může později z pocitu zoufalství a křivdy dítěti předhodit, že to kvůli němu nebyl v životě dost šťastný.  Jsme-li tedy pevně rozhodnuti udržovat vztah kvůli dětem, ony by to od nás rozhodně nikdy slyšet neměly!