Vliv deprese na problémy s otěhotněním

Statistika mluví jasně. Lidí s depresemi stále přibývá. Může za to patrně hektické doba, v níž žijeme a všudypřítomný tlak na výkon. Deprese, ať už diagnostikována a léčena, nebo se zatím projevující jen jako stav, který ochromuje duši i tělo, zásadně znepříjemňuje život. Zasahuje do mnoha jeho oblastí. Pokud jde o ženy, ovlivňuje i cestu k mateřství.

Diagnóza – deprese

Je mnoho druhů depresí. Dělí se podle projevů a příčiny vzniku. Na něm se téměř vždy podílejí faktory vnější i vnitřní. Depresi je možné zdědit. Každý její druh se však nedědí stejnou měrou. Projevy mohou být různé. Záleží na druhu a závažnosti onemocnění.

Příznačná je dlouhodobě špatná nálada, ztráta smyslu života, pokles výkonnosti, někdy považovaný za lenost, pesimismus, zvýšená potřeba spánku, nebo nespavost, sebepoškozování a sebevražedné skony. Depresí trpí dva ze tří sebevrahů.

Léčba deprese a těhotenství

Deprese otěhotnění zrovna nepřeje. Ať už vinou špatného psychického stavu, nebo proto, že těhotné s depresí musí mít nasazenu takovou léčbu, která nepoškodí nenarozené dítě. Ta však může být vzhledem ke stavu nemoci nedostatečná, a hrozí tak její zhoršení. Proto je lepší pomýšlet na těhotenství, až po ukončení léčby. Užívání psychofarmak, je sice v těhotenství možné, ale přece jen riskantní. Zmiňuje se zejména neblahý dopad účinků antidepresiv na srdce plodu i další možné problémy dětí po narození. Všechna psychofarmaka procházejí přes placentu a dostávají se do plodové vody. Současná antidepresiva jsou považována za relativně bezpečná. Přesto by se však měla užívat jen tehdy, je-li to nevyhnutelné. To se týká ostatně všech léků v těhotenství. Deprese však léčbu vyžaduje a předepsaná antidepresiva nelze svévolně vysadit. V případě lehkých a středně těžkých depresí může být účinná psychoterapie. Ta spočívá zejména v tom, že pomáhá klientce nalézt, a uvědomit si, opěrné body v životě. Tak napomáhá zvládání depresivních stavů, aby bylo možné léky alespoň dočasně vysadit.

Marné snažení a psychika

Deprese je častěji důsledkem, nežli příčinou neúspěšného snažení o těhotenství. Jde o začarovaný kruh, kdy se špatný psychický stav, ze střídajících se pocitů naděje a zklamání, odráží na celkové kondici organismu a podmínky pro otěhotnění jsou tak nepříznivé. Přidají-li se výčitky a vzájemné obviňování mezi partnery, nebo necitlivé otázky okolí, může opravdu vzplanout psychické onemocnění, vyžadující léčbu. Uvádí se, že až čtvrtina žen, které se dlouhodobě snaží o dítě, upadne do depresivních stavů. Marné čekání na dítě totiž někdy rozvrátí i partnerský vztah, který žena může leckdy považovat za jedinou jistotu ve svém trápení. Muži jsou však v této situaci často zcela bezradní a zaskočení z toho, jak těžce partnerka vše prožívá.

Žena dokonce může následkem dlouhodobého stresu přestat ovulovat i menstruovat, čímž je otěhotnění znemožněno. Způsobuje to vysoká hladina stresového hormonu kortizolu, který významně ovlivňuje tělesné pochody. Působí také na imunitní systém.

Psychika stojí za marným čekáním na miminko častěji, než by se mohlo zdát. Je mnoho případů, které to dokazují. Početí se zdařilo nečekaně v době, kdy se žena přestala upínat výhradně na touhu po dítěti, nebo už měla doma dítě adoptované. O psychických důvodech neplodnosti je možné uvažovat, pokud jsou oba partneři zdraví, a přesto se jim nedaří počít dítě. Zde se mluví o tzv. idiopatické sterilitě. Příčinou může být i vědomý nebo podvědomý strach z mateřství. Žena si sice přeje přivést na svět dítě, ale zároveň má strach, že svou roli matky nezvládne. Až 10% párů ze všech neplodných, se příčinu nedozví. Řešením je adopce, nebo umělé oplodnění.