Estvillova metoda: Když se chceme dobře vyspat

Někdy můžeme mít dojem, že je nám odborníky předkládáno, sice jinak, ale v podstatě stejně už dávno vymyšlené a fungující. Jako kdyby na to zapomněli, jen postaví danou a zrovna řešenou situaci do nějakých nových, konkrétních souvislostí, pojmenují ji a sepíší manuál. Jak nejlépe a zaručeně na to. A my nabudeme dojmu, že by úplně stačilo rozpomenout se. Třeba jak podobný problém nebo problém řešily už kdysi naše babičky a prababičky.

A přesně tenhle zmíněný nebo jemu podobný pocit v nás může vyvolat i tzv.  Estvillova metoda (metoda „kontrolovaného pláče“).

„Eduard Estvill Sancho (narozen 1948 v Barceloně) vystudoval medicinu – chirurgii; specalizuje se na klinickou neurofyziologii a pediatrii; věnuje se léčbě poruch spánku, zejména u dětí, a jeho kniha s touto tematikou byla přeložena celkem do dvaadvaceti jazyků.“

Co hledat pod pojmem Estivillova metoda

Pod tímto termínem se skrývá dovednost naučit dítě samostatně, bez naší asistence a přítomnosti, a přece spokojeně a šťastně usínat. Problém, který zjevně trápí nejednu maminku. Vyzkoušely už ze svého pohledu všechno a nic na jejich dítě nezabírá. To si totiž usmyslelo, že k tomu, aby bezstarostně usnulo spánkem spravedlivých, potřebuje asistenci některého ze svých rodičů.

Nepodceňujte intuici!

Pojem Estivilova metoda se nepoužívá dlouho, i když tematika, jíž se zabývá, je jistě odvěká.  Její jednotlivé projevy v menší nebo i větší míře zažila zcela určitě každá maminka.  Intuitivní přístup vždycky byl tím nejspolehlivějším manuálem k tomu, jak se s uvedeným problémem vyrovnat.  Naše babičky a prababičky tohle prostě neřešily. Ani nemohly. Bývaly natolik vytížené, že si nemohly dovolit strávit nekonečný čas uspáváním svých potomků. Dětí mívaly více, a tak to ani nebylo technicky zvládnutelné. A přesto nebo právě proto si v praxi obvykle se svou intuicí vystačily.

Pro případ, že byste si ale nevěděly milé maminky rady, odkud a jak začít, bojujete s permanentním nevyspáním, své miminko uspáváte i několikrát za noc a vaše děťátko i přesto stále vzdoruje, doporučujeme vyzkoušet osvědčené rady odborníků. Potvrzují jen, že naše babičky opět měly, jako už tolikrát, pravdu. Jejich zdravý selský rozum je jednoznačně a neomylně vedl ke kýženému výsledku.

Uvědomte si, kde děláte chybu

Pro začátek je dobré uvědomit si a zrekapitulovat, jaký postup v případě přípravy na spánek svého dítěte volíme. Jako vzorek poslouží dobře zpětné připomenutí několika posledních dnů, poslední týden. Pokud je zřejmé, že nenabízíte dítěti pravidelně se opakující rituál, ale nahodilý chaos, máte možná téměř vyhráno. Byla identifikována a pojmenována základní chyba, které se dopouštíte. Ne každému dítěti ale musí nepravidelnost nutně vadit, a naopak zavedení řádu bezvýhradně vyhovovat. Poté zkuste rituálu usínání dát novou podobu, která se bude pravidelně, bez podstatných změn, opakovat každodenně. Tímto způsobem si dítě postupně přivykne usínat za podmínek, které mu vytvoříte. Za podmínek, které budou vyhovovat jemu i vám.

Uvedené doporučení vychází z toho, že dítě v době předtím přijalo příjemnou skutečnost vaší pravidelné přítomnosti, zvyklo si na ni, a tak ji začalo vyžadovat.  Jako něco, bez čeho se nemůže a ani nechce obejít. Poznalo totiž, že si ji dokáže zařídit, vyvzdorovat. Pokud ale opakovaně pozná, že všechno může být jinak, vyrovná se s tím. Bude ovšem jistě potřebovat čas. A k tomu také nezbytně vaše odhodlání, trpělivost, laskavost, ale také neústupnost. Váš odhad pro situaci, cit a intuici, nakolik je případný pláč únosný pro dítě i pro vás, a kdy už je potřeba dítě uchlácholit. Intervaly se den ode dne začnou prodlužovat a dítě posléze usne dříve, než se vás dočká.

Estivillova metoda nabízí jen jedno z možných řešení

Doba, po kterou dítě pláče, pokud ovšem není pláč vyvolán bolestí z důvodu nemoci, jistě vašemu děťátku neuškodí. Babičky dokonce tvrdily, že si dítě pláčem posiluje plíce. Z odborného, lékařského hlediska ovšem jednoznačně potvrzeno ani vyvráceno zřejmě nebylo. Estivillova metoda jistě není pro každého. Tento lékař a pediatr vytvořil manuál, o kterém se dnes poměrně bouřlivě diskutuje. Některé maminky si metodu pochvalují, jiné ji zatracují, zdá se jim příliš drsná, razantní, tvrdá.

Jistě, pan Estvill nabízí jen jeden z možných návodů. Jenomže každé dítě je jiné, potřebuje jiný přístup, každé slyší na něco jiného. Tak tomu ostatně bude i dál, v dospělosti. To je přirozené a určitě i správné a zdravé, protože každý jsme přece jedinečný originál. Proto je tedy otázkou, máme-li vůbec chtít a potřebovat nebo dokonce vyžadovat detailně zpracovaný návod k ovládání svého vlastního dítěte. Na tuhle otázku si ale musí odpovědět každý sám.